Legislativní otazník u stojanů pro kola

Výzva Zvonečníku "Na vlak na kole" spuštěná k začátku Evropského týdnu mobility vzbudila okamžitý ohlas. Podpořili ji například Bohuslav Vtípil (místostarosta Sázavy) a David Gregor (místostarosta Prahy 3), ale také poslanci František Adámek a Stanislav Huml (bývalý ředitel středočeské dopravní policie a kandidát do senátu na Mělnicku). Náměstek pražské primátorky Petr Dolínek rozhodně podporuje rozšíření nabídky stojanů na pražském hlavním nádraží, kde ještě relativně nedávno nebyly pro kola dokonce žádné stojany a směřuje sem přitom i cyklostezka. Na nádraží je ovšem také nutné najít vhodná místa pro další umístění stojanů pro kola.

Narazili jsme ale také na problematiku výkladu § 2945 (škoda na odložené věci) v novém občanském zákoníku. Paragraf může být problematický, protože provozovatelé nějaké činnosti (přeprava osob ve vlaku jistě nějakou činností je) vždy nemohou hlídat uložené věci, ale ukládání by měli alespoň umožňovat (kvůli obavám z odpovědnosti se tak nicméně dít nemusí). V případě stojanů na nádražích SŽDC (neprovozují samotní dopravci) pak záleží na majitelích kol, jaké kolo si odkládají a jak ho sami zabezpečí. Existují i kola za desítky tisíc a není o nic jednodušší je uhlídat, než auta. Se Zvonečníkem proto nabízíme tento právní výklad:

Parkování kol je obdobné jako parkování automobilů. Na rozdíl od parkovišť pro auta zde není místo pro parkování vyznačeno dopravní značkou, ale stojanem. Je samozřejmě lepší zajistit také nějakou formu hlídání odložených kol (kamery, dohled zaměstnanců nádraží), ale nikoli povinností. Odložení kola je tak věcí především jeho majitele, jaké kolo ukládá a jakým způsobem jej zabezpečuje. Existují i firmy, jejichž činností je u nádraží přímo ukládání a hlídání kol. V takovém případě nejde jen o zajištění místa pro parkování, ale o činnost přímo zajišťující ukládání a hlídání kol.

Mgr. Jiří Jakl a Mgr. Michal Švec